V posledních letech se na scéně duševního vlastnictví objevila nová dimenze – zvukové ochranné známky. Díky změnám v nařízení EU o ochranných známkách již ochranné známky nemusejí být nutně grafické nebo slovní. Zvukové ochranné známky představují unikátní možnost pro podniky, které chtějí své výrobky nebo služby odlišit na trhu.
Podle čl. 4 nařízení o ochranných známkách musí zvuková ochranná známka splňovat dva základní předpoklady: musí být schopná rozlišit výrobky nebo služby od ostatních a musí být jasně a přesně definována v rejstříku ochranných známek.
Při registraci zvukových ochranných známek je zásadní, aby zvuk byl charakteristický a unikátní pro daný výrobek nebo službu, a nebyl tak generický, že by ho bylo možné snadno zaměnit. Zvuk řvoucího lva na začátku filmů společnosti Metro Goldwyn Mayer nebo řev Tarzana jsou příklady úspěšné registrace zvukových ochranných známek.
Nicméně ne každý zvuk může být ochrannou známkou. Příkladem je nedávný případ, kdy Soudní dvůr Evropské unie zamítl registraci zvuku otevírání plechovky následovaného šuměním nápoje. Zvuk byl považován za příliš obecný a nemohl tak sloužit jako jedinečný obchodní identifikátor.
